Ve dvaceti vylezla jsem na Everest,

bez kyslíku, bez šerpy a zbytečných gest,

levou zadní zvládám věci každodenní,

poháněná vírou, že se to nezmění.

S pohledem na život přes růžovou clonu,

často střídám nejen hadry bez pardónu,

ulovený trofeje jak puzzle skládám,

kotel topí, i když do něj nepřikládám.

Náboj, co v kapse skrývám

bez pomoci nenajde cíl,

sám nikdy by nevystřelil.

Díru, co v hlavě mívám

by přes vydání všech svých sil

žádný horník nevytěžil.

Ve třiceti proměnila jsem se v madam,

ze žebříčku mužské touhy prudce padám,

lovecká sezóna už je dávno v prachu,

mám svý jistý, bez vášně i beze strachu.

Nebaví mě znovu šplhat na Everest,

objevovat stejný cíle je spíš za trest,

barák, auto, zahrada a posilovna,

nóbl kancl, v kterým denně řeším … hovna

Ložnice se začervená už jen zřídka,

když za obzor zapadá i čtyřicítka,

potemělá nálada se zvolna mění

v diagnózu syndrom znovu zahoření.

S pokorou, ale šťastná se zase drápu,

tentokrát na Sněžku, pak valím na chatu,

kde je velká pohoda a kde se tvoří,

novej song s mou jedinečnou Digestoří!